Z čeho je vlastně pivní tácek? Milovníci piva by to už měli vědět, protože oblíbené hračce štamgastů už je více než 100 let. A to už by mohlo vydat na solidní konverzaci nad zpěněným nápojem pro dlouhý hospodský večer.

Historie pivního tácku se začala psát v sousedním Německu, kde to vlastně není tácek, ale pivní "poklop" - prostě "Bierdeckel". Odkud se ale takový divný "dekl" vzal, když se vlastně hodí jen pod pivo? To je ovšem omyl, po jehož stopách se musíme vydat zpět až do 19. století. Tehdy totiž byly pivní žejdlíky fajnovějších lidí opatřeny stříbrnými nebo cínovými poklopy. Jejich méně zhýčkaní současníci pili pivo ze džbánků (půllitrový "Krügel" - odtud počeštěný "krýgl") bez "deklů". Často zaháněli žízeň ve volné přírodě a mouchy tehdy byly stejně dotěrné a nenasytné jako dnes. Aby žíznivcům do zlatavého moku nepadal hmyz nebo listí, pokládali mnozí na džbány tehdy běžně používané plstěné podložky. Ostatně v Bavorsku si pivní tácky dodnes podržely název "Bierfilz" ("plst na pivo"). První tácek z dřevěné plsti prý roku 1880 vyrobil drážďanský výrobce papíru Robert Sputh. Papírovou drť nalil do příslušných forem a nechal ji přes noc zaschnout. Brzy se ale ukázalo, že tyto první papírové placky se hodí tak akorát na to, aby vysály veškerou pěnu.

Tácky - Bierfilz

Pratácky, často obarvené do tmavě ruda nebo tmavě zelena, ovšem nebyly zrovna hygienické. Většinou byly vlhké, hostily celé kolonie bakterií a nevábně zapáchaly. Po těchto předchůdcích pivních tácků však přece jen něco zůstalo. Od té doby je standardizovaný průměr kulatého pivního tácku stále 107 milimetrů.

Je to k nevíře, ale 40% světové produkce tohoto artiklu pochází z údolí Murgtal na okraji německého pohoří Schwarzwald. Jistý Casimir Otto tu roku 1903 rozjel výrobu pivních tácků ve velkém stylu. Malá továrnička, v níž se původně vyráběly železniční pražce a stožáry telegrafního vedení, dnes vychrlí denně kolem deseti milionů těchto hospodských pomůcek. Ročně to je 1,4 miliardy.

Nejlepší surovinou pro výrobu pivních tácků se nakonec ukázalo být čerstvé smrkové dřevo. Údajně má dlouhá vlákna a vyznačuje se nejvyšší savostí. Kmeny vybraných smrků se rozdrtí a rozmělní na zvláštní kaši, z níž se posléze odejme voda.

Už dávno pivní tácky nenesou jen reklamy na jednotlivé pivovary. Jako nosiče reklamního sdělení už je využívají i politické strany, rozhlasové stanice nebo kina. Jsou levné a snadno zaujmou. Ostatně i jejich tvary se už proměňují. Existují pivní tácky ve tvaru Austrálie, "podšálky" pod kávu se zvláštní ploškou pro ušpiněnou lžičku nebo tácek ve tvaru listu pod sklenku vína.

Pro méně pravděpodobný případ, že hovor v hospůdce uvázne na mrtvém bodě, si dnes pánové a dámy mohou z pivních tácků skládat puzzle nebo hrát mlýnek.

Zdroj: ČTK/Deutsche Welle